Ve městě lidi. V Ádru… mega lidí. V Chamonix… hlava na hlavě.
Co když si ale chce člověk odpočinout. Od všeho, od všech. Upustit páru, utéct tomu děsivému vedru a trochu si podumat nad nekonečností vesmíru? Nevíš? Tak pokračuj ve čtení… mám pro Tebe tip!
Champex kámo! (Pozn.: Champex - oblast ve Švýcarských Alpách) To je to místo zaslíbené, jako dělané pro odpočinek. Teda psychický odpočinek. Fyzicky tam dostaneš pěkně zabrat!
Bez lanovky
Bojíš se, že se budeš mačkat na spodní stanici lanovky v zástupu Japonců a další stovky lezců, kteří bez tak míří do té stejné cesty jako ty? Buď v klidu! Lanovku tady nemaj. Pod první stěnu je to tříhodinový festival bolesti s krysou na zádech. Když se chceš ale opravdu, a stoprocentně odpojit od všeho živého tak budeš muset přidat. Přidat další čtyři hodiny. A to do solidního kopce. Odměna… ta je slastná. Jako by každá buňka ve tvém těle, zažívala orgazmus, když po celodenním tracku shodíš bágl ze zad, sedneš na zápraží bivaku a zakoukáš se na kýčovitý západ slunce zacházející za všechny ty nádherné kusy žuly, které tě obrůstají ze všech stran! Bonus… na člověka tady narazíš, zase až dole v realitě. 
Cesta "Don Quijote"
Ráno se probudíš do prosluněného dne. Vybereš si linku, kterou polezeš. S kámošema doběhneš pod stěnu, co máš téměř za dveřmi. Pustíš se do lezení. Doporučuju ti cestu „Don Quijote“ nádherné lezení.
Devět délek života, kdy fakt zapomeneš na to, že ti doma něco hýbe žlučí. V tuhle chvíli tě napadají jen věci ve stylu: „Ty krávo, a tohle že bylo 6a? Si spadli z višně ne!“ Širočiny, sokolíky, převisy. Holé plotny, ve kterých podáváš výkon, že by tě vzali do národního divadla jako primabalerínu. Všechno v jedné cestě. Večer se pak vracíš do bivaku a v hlavě máš vymeteno. Stejně tak i v břiše!
Cesta "Sibãs Schlãfer"
Co to kecám, takového týpka jako seš ty nějaký šestky zajímat nebudou, viď? Nevadí. Zajdi za roh a vylez si Sibãs Schlãfer. V tomhle sedumáčku tě možná zaskočí tři věci. Zaprvé, že je tam borháků víc než na celé Ceus (naštěstí jen první délka). Zadruhé, že 7a délka je „triviální žábovice" a za třetí, že se nadřeš v šetcejdu. Direkt na nos ti dá kolmý kout s jemnou prstovou trhlinou uvnitř, a když už máš bandasky čeká tě potvrzováček. Převislá ouzká spára, ve které držíš, vlastně ani nevíš jak. Jestli ti tohle klapne, Happy jak dva grapy se úspěšně dokoušeš na konec téhle „lehčí“ délky.
Portalet, cesta "Ave Caesar Valais Suisse"
Pořád málo? Myslíš, že je to pro tebe moc lehké? No dobrá, vytáhnu eso z rukávu! Portalet! Ideální místo pro kluky, co v životě nedošly dál než z parkáče do Lidomorny. Od auta co by, jsi kamenem dohodil. Tři hoďky svižným tempem a stojíš pod stěnou co ti sebere dech. Vyrazí ti ho z hrudi a věř mi! Začneš se modlit, aby se ti vrátil. Aby se spolu s tvým morálem neotočil, nezamával a nevrátil se pod máminu sukni. Tady žádnou propustku na vrchol zdarma nedostaneš. Tady tě čeká práce!
Chceš, musíš, potřebuješ nalézt do cesty Ave Caesar Valais Suisse. Proč do ní potřebuješ nalézt? Aby ti spadl ten hřeben, co ti narost!
První délky si jeden říká, o co jde, žádná křeč. Zlom v chápání světa přijde ve čtvrté délce. Boulder bitka spojená s vytrvalostí ti provětrá hlavičku makovičku. A pokud seš vostrej jako Bětka (Pozn.: "Bětka" - Eliška Vlčková) a tuhle délku osneš (jde o 7b+) o to větší tvůj ego pád bude. Z reality tě probudí, co jiného, než širočina. Ano širočina a víš za kolik? Za 6b. Od obtížnosti, které si normálně ani nevšimneš, dostaneš naplácáno na holou a ještě k tomu před všema tvýma kámošema!
Máš za sebou pět délek. S ostatníma sedíš na polici. Dáváte svačinu. Pití. Tak nějak pořád dokola. Pořád sedíte. Jste k smrti unavení, je vám kosa. Naštěstí na vrchol to už jsou jen dvě délky. Naneštěstí… jsou za 7c!
A tak si tak sedíš dál. Jak pitomej koukáš nahoru a úplně nerozumíš tomu, co tady děláš. Prstovka vystřižená z plakátu ti nad hlavou půlí holoholou plotnu. Převislou. To abys to neměl moc jednoduché!
Sedíš, koukáš, valíš oči. Prosíš o boží smilování. O jakoukoliv záminku udělat slaňák, sjet dolů a ještě k tomu si říct, že to bylo jediné správné rozhodnutí. Přál bych ti abys měl takové štěstí, jako já. Mě, poprvé v životě bůh vyslyšel a poručil dešti ať nám uleví od trápení. Pokud to štěstí mít nebudeš. Bude hezky chladno a podmínka. Good luck, myslím, že tě čeká boj o holej… ZADEK!
Po návratu z téhle země klidu, odpočinutý a vyzevlený budou, všechny problémy, co jsi měl, maličké oproti Té touze. Touze vrátit se, a dát téhle stěně co proto! Vrátit se, zahledět se ji vyzývavě do očí, pozvat na panáka a kdo ví, třeba i zaskórovat!
Do hor to nejtechničtější vybavení - mikina DRAGON
V horách si vždycky člověk zažije své, obzvlášť pokud se v nich pokouší posunovat limity až na hranice svých možnosti. Když jsem se na tenhle trip chystal, snažil jsem se vybrat a vzít si s sebou to nejtechničtější vybavení co mám. Do rukou se mi, díky super klukům z DéÁčka dostal kousek, na který jsem se opravdu těšil už od té doby, co jsem viděl katalog na Letošní zimu (2019/20). Mikina Dragon! A popravdě, musím říct, že mé očekávání nezradila!
Je to jeden z těch kousků oblečení, o kterém si říkáš: „Sakra vždyť, vždyť jde vidět skrz! V tom zmrznu!“ No, a ono ne. I přes nízkou gramáž a malou velikost tahle mikina hřeje. Doslova, jako drak! Matroš, ze kterého je udělaná má za mě velkou pochvalu. Nejen proto že je lehký, teplý a prodyšný, hlavně proto že drží v širočinách. Je to takový malí žolík, když už je člověk prošitý a čeká ho další nekonečné píďalkování nahoru.
Mikina dostávala, co proto. Měl jsem ji na sobě prakticky pořád. Vyrovnala se s tím dobře! Po čtrnácti dnech hlemzání v širočinách, koutech a neustálém tahání svině na zádech si nemám problém vzít mikinu do města, když jdu za slušňáka.
Skvěle odvádí vodu, takže i když se člověk potí jak to prase, je stále relativně v suchu. Už se nemůžu dočkat, až ji vezmu v zimě na skialpy! Věřím, že ve spojení například s Alfou (Pozn.: bunda ALPHA) to bude dělíčko.
Takhle by se o ni dalo mluvit stále dokola. Vypisovat stovky výhod a nevýhod. Mávat parametry a v čem se liší od ostatních modelů jiných firem. Tohle ale nikomu nic neřekne.
Důležité je říct jen jedno… Je to Drak!
Je dělaná pro lidi, kteří se snaží posouvat dál. Kteří potřebují podporu v situacích, kdy vzývají všechny božstva, aby překonali nástrahy, co na ně příroda nachystá. V situacích, kdy to ostatní otáčejí. Pro lidi, vystupující z komfortní zóny. Pro všechny blázny, ÁDRenalinové závisláky, horomagory. Pro ty, co obětují život svému snu. Jedině ti v ní dokážou najít a osvobodit toho Draka, probudit ho a využít sílu kterou v sobě skrývá!
Pro ostatní… „Jo, je to fakt hezká, fajn „Autdoorová“ mikina“ …
Zdraví Šimon ;-).
Autorem fotografií je Lukáš Ondrášek - děkujeme ;-).