Tip na bezva lezecký trip!
Léto za náma, na zimu se těšíme. Někdo jede na ledovec, někdo trénuje na kolečkových běžkách a my lemplové se hrabeme ve fotkách, průvodcích a plánujeme už příští léto. Tak tady tip pro všechny, koho už svrbí dlaně, nebo ještě svrbět nepřestaly : )
Itálie, vysoko v Gran Paradiso, prostě: Valle de’ll Orco
Je to jednoduchý: zabalit bágl plnej železa, friendů jak do Yosemit, narvat auto kámoši co milujou spáry, smíchat a protřebat a tradá do Itálie.
Lokace: národní park Grand Paradiso, asi 100 km na sever od Torina. Navigace – do googlu si zadejte Noasca, je to malá vesnička, nad kterou je pár tunelů a hned za jedním z nich je doleva odbočka do kempu. Ceny lidové, řeka na koupačku kousek od stanu, rybárna kde vám kuchnou pstruha přímo ze sádky.
A zhruba takovýhle koláče se z toho nechají upéct…
Sergent,Legoland, první cesta, první dýlka - prstovku za 6b drtí Adam Svoboda, ten slavnej jihočeskej alpinista, tenkrát už to uměl.
Sergent, cesta Legoland, druhá dýlka ve stropě, 7a Roman; tady jsme pochopili o co tady vlastně asi tenhle týden půjde.
Sergent – hned po ránu.
Sergent – Adam Ondra průstup stěnou, pocitovka na klasiku bez mapičky, jako ve starým dobrým dvacátým století.
Caporal – Orrechio de lle Pachiderma, VIb, neboli Sloní ucho. Adam.Nádherná žábovačka.
Caporal – Rattle Snake 6c+, 6 dýlek - spáry, plotny, kouty, kouty, kouty. Tak nějak jsme se o to všichni expedičně podělili, Adam nám vytáhl morálovou dýlku dlouhatánskou plotnou, relativně spoře jištěnou. Jinak bysme tuhle krásnou zeď nezvládli. Díky!
Po lezení ihned zavodnit – žijeme zdravě.
No a ani druhá půlka pečení týhle italský buchty nebyla o není o nic míň zajímavější. Roman s Adamem za vydatný morální podpory všech v týmu vydrtili jeden z hlavních cílů akce – obávanou, diskutovanou, doporučovanou, morálovou širočinu Fezzura Disperzione, Spáru Zoufalství.
Sergent – Fezzura Disperzione, první dýlka, Adam.
Sergent - Fezzura Disperzione, první dýlka, stejný místo, jiná technika, Honza.
Fezzura Disperzione – přelidněno jak na Rovišti : )
Sergent-Fezzura Disperzione – Roman Doležal alá nadsamec. Tvor z vrcholu potravního řetězce jasně potvrzuje dominantní postavení. Dívky blahem šílí, Rome pojď na to, jsi jednička..
Sergent - Fezzura Disperzione – ještě kousek a klucí už to skoro mají. Talenti.
Pěkný je to taky níž po řece - LA PIRAMIDE. Krásná položená spára "Fessura Per P.A.". Doležalovic souběžně s námi ve vedlejší plotnový cestě.
La Piramide
Když už tam jsme, zkusíme i něco na vedlejší masiv, už o poznání vyšší, CAVALIERI PERDENTI. Taky krásný plotnový lezení. Chceme jít prastarou klasiku "Gogna Dixit". Na prvním štandu zjišťujeme, že průvodcem avizovaný vytlučený jištění (spor klasiků se sportovci,jak u nás), skutečně vytlučený je. Při představě desetimetrovýho odlezu od štandu k prvnímu možnýmu friendíku nám trochu spadne hřebínek. Jen se smutně podíváme na červený dříky po vymlácených nýtech a traverzujeme raději za Blankou a Romanem do vedlejší cesty, krásný 5C, přes 200 lezeckých metrů, no labůžo.
CAVALIERI PERDENTI
CAVALIERI PERDENTI, Petr Holub
Večerní osobní volno je jasně daný časem 18:50, kdy slunce zapadne za hřeben. Říkáme tomu teplotní armaggedon, kdy z příjemných 25C spadne rtuť během pár minut k 10C. A celé osazenstvo kempu rychle mění košilky, šortečky a tílečka za spodky, fleesky a péřovky. Ráno vstáváme do 7C. Budím se celej vyklepanej, stočenej do klubíčka v rohu stanu. Ten letní dekáč věru nebyla ideální volba, deklarovaný teplotní komfort -15 C musí být nějaká tisková chyba nebo co, přece by klucí z Lídlu nekecali... Zlatej Sir Joseph co se mi doma válí ve skříni.
Poslední den. Valíme do další místní cesty ze zlatýho fondu a sice na TORRE DI AIMONIN, cestou Pesce d'Aprile. Roman s Bláňou si předtím ještě střihnou několikadýlkový kout, ultraklasiku, prý velmi bojovnou. Pesce d'Aprile je vyvážená, pěkně vzdušná, kolmá, echtovní horský lezení jak má bejt. Puškáš by nejspíš napsal ...."Cesta stredne ťažká, velmi exponovaná, lezenie v peknej a pevnej skale. Drobné ťažkosti klasického aj technickeho charakteru.". Půlky tady už máme přeci jen těsnějc sevřený, expozice nás provazí prakticky celou cestu, a je čirá nádhera.
TORRE DI AIMONIN - Pesce D´Aprile, pohled na hranu, k třetímu štandu.
TORRE DI AIMONIN - Pesce D´Aprile. Trochu nás zaskočí prostřední pasáž cesty, od pohledu pěkně hladkej a dlouhej kout, opět hezky po vlastním. Nýty vytlučený.
TORRE DI AIMONIN - Pesce D´Aprile. Lezecky to ale jde, a moc si tuhle dýlku užíváme.
TORRE DI AIMONIN - Pesce D´Aprile. Stejnou cestou za námi už valí Roman s Blankou. Čtvrtá dýlka.
Začínáme se cítit aklimatizováni. Nebýt zítřejšího odjezdu, asi bychom tady ještě dokázali mohutný věci : )
Kemp. Matroše s sebou spíš o trochu víc než bývá standard do Jickovic.
Upozornění, shrnutí, různé:
- ideální na prázdniny – je to vysoko /1500-2000m/ a není tam takový horko jak u moře
- Nepřipéct – sluníčko je tam zrádný, i když je chladno, člověku pak bývá v noci nebo celý den lehce blivno
- Dostatek železa – víc = líp; a nezapomenout na megakvětáky alá dětská hlavička, Kouba číslo 7, nebo BD 4 i víc
- Bez práce nejsou koláče –a ty koláče nahoře ve vsi nejsou z nejlacinějších, lepší nakoupit už cestou do kempu, dole v údolí je velký Coop myslím. Nezapomenout na nápoje.
- Demižónek bílýho nezklame ani tady
- Dvoulitrovka růžovýho je na zpáteční cestu málo, ale i tak potěší
Tak Ciao, však se toho léta dočkáme!