XEIS - tipy na Festkogel a Kleiner Ödstein

Občas se nachomýtnu k nějakému tomu výpadu do hor, na vícedélkové lezení v předhůří Alp. A fakt mě to tam baví – mám dobrou partu kámošů do stěny i jako vynikající plánovače a navigátory, takže k té akci obvykle přijdu jako slepý k houslím. Perfektní trefení příjezdu i nástupu, dobré topo do stěny, takže jasně dané lezení, bez bloudění a slušný sestup. Klukům jsem za to ohromně vděčný, takových společných zážitků, navíc bez stresu a bez nervů! 

No a čím dál častěji se mě zase jiní kumpáni ptají na nějaké tipy, na pohodové lezení v alpském vápně: „...voe, prostě něco, abych to tak nějak rozumně trefil, zalezl si, ale nezrakvil se tam a dostal se slušně dolů...“.

Tak si říkám, že třeba pomůžu k parádnímu víkendu i někomu dalšímu. A nasypu na náš blog postupně něco málo ke věcem, které stojí za to si vylézt.

Xeis. Tak místňáci říkají národnímu parku Gesäuse. Skvělé pevné vápno, neolezené cesty, spousta cest v takové té střední obtížnosti (IV až V+ UIAA), prostě pro širší lezeckou veřejnost, jak se říká.
 

• Oblast je i relativně časově dostupná. Z Prahy dojezd tak 4 - 4,5 hodiny. Cílem je vesnička Johnsbach, ideální nástupové místo pro oblast Ödsteinu, Festkogelu a Hochtoru:

My, co ještě navigujeme pěkně klasicky podle papírové mapy, jezdíme takhle: Praha – strakonickou dálnicí – Písek – České Budějovice – Linz – z něj držet směr na Salzburg (dálnice A1) a pak na křížení Voralpenkreuz najet na dálnici A9 směr Graz a Slovinsko – za sjezdem na Spital am Pyhrn je placený tunel (asi 7 eur) – to ještě projedeme – a hned, jak nás zkasírují, za tunelem, je třeba sjet z dálnice – směr Admont/Hielflau . V Admontu se jednoduše držet cedulí na Johnsbach (důležité je odbočit před železničním přejezdem doleva. Pak podél řeky (Enns), asi 20 minut a potom odbočit doprava na Johnsbach a jet furt nahoru, furt, furt, vesnice je jednak ještě dole u řeky, ale my potřebujeme až do horní části Johnsbachu. Tam je nejdřív Pension Ödstein Blick, pak ještě dál, až přijedeme k mostu přes řeku, kousek před ním žlutá věž hasičárny a hospoda Kölblwirt, tady se parkuje a odtud se vyráží stezkou směr na Hesshütte.

• Spaní – dole v údolí u řeky. Nebo na té hlavní silnici z Admontu, je kousek za odbočkou na Johnsbach pěkný a levný kemp.

No a na tom horním parkovišti v Johnsbachu se zatím jakž takž toleruje nějaké to přespání v autě. Buďte tiší a ohleduplní, nestavějte stany, nedělejte bordel a tak. Pokud je vás parta, je fakt lepší zůstat v kempu. Podle místních, se kterými se znám, je to parkoviště tak trochu na hraně tolerance a spí tam už jen málokdo – v okolí je totiž spousta penzionů a tak.

výhled z Hochtoru

 

No a dnes vám doporučím několik krátkých cest na vrcholy v hřebeni Hochtoru. A sice na Festkogel a Kleiner Ödstein.

Prrrr, nejdřív průvodce! Existuje totiž skvělý průvodce na Xeis, přehledný s výborně udělanými popisy přístupu a skvělými topy. Podle toho tam může lézt i cvičená opice. Dá se sehnat třeba i dole v kempu.

Opravdu doporučuju, dobrá investice, má snad 500 stran, za ty peníze hromada materiálu a lezení na několik let! Vloni vyšel i stejně tlustý doplněk, ten už kompletuje prakticky všechny cesty v Gesäuse! Tak třeba časem...Něco málo je i na Bergsteigenu, myslím topa.

 

Kleiner Ödstein
Sice to není super výrazný vrchol, spíš obyčejný, prostě takový kus v celém tom mohutném hochtorovském hřebeni. Ale z jihu si vyberete z několika krásných cest přijatelné obtížnosti, s jištěním tak akorát – několik nýtů na délku, takže zpříjemní orientaci v cestě a přitom se dá velmi slušně připojistit pro takový ten pocit bezpečí.

Z jihu vedou krásné položené cesty v pevných kompaktních plotnách. Štandy vyborhákované, občas něco mezi tím, obtížnost tak akorát.

Od parkoviště vede značená cesta – směr Hesshütte, asi po hodině je značená odbočka doleva, směr Schneeloch / Hochtor, jí pokračujete do prudkého kopce asi 15 minut. Tady opustíme značenou trasu (ta pokračuje vpravo) a my se dáme rovně do kopce po znatelné pěšině (je zde i směrovka, takže zabloudit nejde). Za dalších 15 minut se ocitnete v dolině přímo pod výraznou stěnou Festkogelu. Dolinou směřujete doleva podél celého masivu Hochtor-Festkogel-Ödstein, půjdete stále po pěšině v travnatém svahu nahoru a dolů, pak se už dostanete na suťoviště. To až na nástup, který je značený oranžovým punktem, to je nástupový štand.

Doporučuji cesty:

• Waidhofnerweg IV+/V, 500m stěna. 

Skutečně pohodové plotnovité lezení, délky v rýnách jsou zajímavé, něco úplně jiného a mě to od začátku hodně bavilo. Jištění v nich moc založit nejde, člověk je odkázaný na těch pár nýtů, docela řídce, odlezy tu a tam až k 10 metrům. No ale s trochou rozvahy se to lézt dá, prostě se nepos...t a je to v pohodě.  Kdo leze s jistotou šestky a sedmy na písku, tak tady bude v pohodě.

Weidhofnerweg - délky v rýnách (Wasserrillen)

Sestup buď doprava po pilíři dolů, „blaue Markierung“, tj. po modré značce. Bacha, sestup je docela přísný a pro člověka, který se nepohybuje v horách nic příjemného, asi 1 hodina. Chce to mít takovou tu jistotu pohybu, Trittsicherheit, jak se tady říká. Cesta se obvykle spíš proslaní zpátky, ale bacha, trvá to (cca 3 hod).

 

• Südostschulter V+, 500 m. 

Také příjemná cesta. S tou předchozí má společný začátek, větví se zhruba ve třetině. A nahoře už má pár ostřejších délek, ale charakterem podobná Waidhofneru. Nic zákeřného, délky v rýnách (Wasserrillen) jsou parádním osvěžením a trochu poškádlí psychiku, opět platí to co u Weidhofnerweg, průměrní pískaři s jistotou v šestkách a sedmách si tady i ty těžší délky užijí. Vy, kteří jste zvyklí na nýty po metru, tak tady budete muset dýchat hodně zhluboka. Nicméně, je to skvělá cesta.

Střední pasáž také nabízí parádní lezení ve vodních rýnách. Pro nás to dodnes je taková hezká vápencová exotika. Jinak je to ale parádní klasika.

• Gummikiller IV+, 500 m. 

Osobně se mi z těchto tří zdá o trochu méně pěkná, ale pořád je to fajn cesta. Hodně lezení je tam v tom propršeném matroši, hrubém vápně, drží to. Gumikiller má i přímou variantu nástupu, Direkte Gumikiller VII-, dá se doporučit, sedmičkových je tam fakt jen pár kroků a dají se vylézt. Pro sběratele obtížností vlastně ideální cesta. Já to nejtěžší místo, coby protřelý pětkař, šel raději na druhým, a nějak to pustilo.

Tyhle tři kousky mám přelezené, a to jsem „pan Normálka“ – lezu to co pustí = pětky v horách, šestky na písku a do šestky u nás v Jizerkách. A zdají se mi hodné doporučení i pro někoho, kdo chce v horách nějak začít. Dobré topo Tě dobře povede, občas nějaký ten nýt potvrdí správnost směru a dodá jistotu, občas si založíš, prostě vyvážený poměr dobrodružnosti a bezpečí. Jak říkají „naši Leute“ .....Genusskletterei.

Festkogel

Nástup podobně, ale jak dojdete do údolí pod hlavní hřeben, tak zkrátka neodbočíte doleva směrem pod Ödstein, ale napálíte to rovně přímo pod tu krásnou jižní stěnu Festkogelu. Stezka je i tímto směrem vyšlapaná a celkem jasná, nejdříve klečí a trávou, pak už závěrečných pár set metrů po suťovišti přímo nahoru pod stěnu.

Topa jsou v průvodci, na netu toho moc není, myslím, že se dá najít nějaký dodatek k průvodci v PDF, kde něco málo najdete, ale nejsem si jistý.

Sestup – ten je docela pohodový, asi 1 hodina, slanění trvá nejméně dvakrát tolik. Sestupuje se směrem na východ do sedélka, je značený červenými puntíky, ale jsou už blbě vidět. A pak už spíš pocitově pořád dolů podél stěn skalnatým kuloárem až ke značené turistické pěšině, která vede Schneelochem od Hochtoru. Tou potom zpátky do Johnsbachu, což je další hodina cety.

Lezl jsem tady několik krásných cest, a ještě jich tam mám pár v plánu, tak z těch zdolaných uvedu něco perliček.

Honza, Ondra & Ewald Rossbach - š´tastné setkání pod nástupem do stěny

Za prvé. Nejdřív je tam cca 120m jakési kompaktní předskalí, Vorbau, tam je cest nasekaných jedna vedle druhé, mě se líbily ty lehčí (Kleehummel a Klassische). Po ní je 200-300 metrů chůze suťovištěm a přes police až pod finální stěnu.

 

• Klasický výstup je Steyrweg, IV+, 350 m 

Dobré topo je v průvodci. Je to taková klasická čtyřko-pětka. Pěkná vyvážená cesta, vyborhákované štandy, mezi nimi občas nýt, pro jistotu směru, jinak jištění vesměs po vlastním. Hezká klasika, dobrá orientace, přirozený průstup stěnou. Autor Ewald Rossbach, náš kámoš a partner Directalpine. Takže pro nás to byl od první chvíle jasný a povinný směr. : )

 

Steyrweg - v první délce Steyrweg - závěrečné délky

 

• Další fajn cesta je Plattenspieler, VI, 350 m. 

Ta je v levé části stěny, je to také klasika, vesměs IV-V lezení. Jediná délka je za VI, což je stěnová věc, s vyšší hustotou borháků. Tenhle úsek je v kolmé a pevné skále, kdo je stěnař, tak si to vyloženě užije.

Plattenspieler - krásné pětkové lezení

Plattenspieler -  kousek pod vrcholovým hřebenem

• Waschrumpel, VI, 350 m

Asi nejhezčí, co jsem na Festkogel lezl. Fakt parádní plotnovitá cesta, pevná skála, skvělé tření, nadstandardní dostatek i hustota borháků. Vede vesměs těmi parádními rýnami od vody, prostě exotika. Veprostřed jedna těžší délka – takovým kolmým komínko-žlabem, nýty jsou v tomhle místě po dvou až třech metrech, takže bezpečné, zajištěné.

Waschrumpel - poslední štand na parádním hřebeni, vrchol vzadu je Ödstein

Do cesty stačí pár základních friendů a smyčky na hodiny, jinak si myslím, že stačí borháky, co tam jsou. Navíc parádně ukazují směr, fakt super cesta. Dovede tě na hřeben a jím musíš ještě trochu exponovaně pár délek směrem k vrcholu, ale člověk se prostě může ještě jistit, žádný problém.

Další doporučeníhodná cesta by určitě byla Wienerführe. Psaná za VI, vyváženě těžká ale pohodová, a ty šestkové úseky jsou jen jednotlivá místa, jak říká Ewald, „keine Angst, es sind nur Stellen“.

A cesta, která mi zatím chybí, je hodně doporučovaná, prý moc pěkná, Peterkaführe, V. To bude další Rembrandt na vápně, každý o tom mluví jen pěkně. Tak jsem zvědavý.

---

Xeis je skvělá oblast. Kleiner Ödstein i Festkogel jsou oba vrcholy vhodné i pro lezce, kteří už jsou na skalách zkušenější, mají techniku lezení i práce s matrošem a chtějí podniknout první krůčky v horách. S průvodcem Xeis-Auslese se tam dobře zorientuješ a i v cestách se dá vyznat, topa jsou skvěle udělaná. 

Odsud si fakt odneseš spoustu skvělých zážitků a troufnu si říct, že se sem budeš rád vracet. Tak jako my z Directalpine : )

Xeis je boží!

 

Bergheil! Ondra & Vašek Lábus