Expedice DAMAVAND 5671 m

Už je to tak. Irán mi na podzim loňského roku učaroval a já se rozhodnul se tam vrátit i letos na jaře. Čili od 14. - 23. dubna jsem si společně s dvěma kamarády prodloužil skialpovou sezónu v Iránu.  

Co bylo v plánu? 

Hlavním cílem a splněným snem byl výstup a sjezd z nejvyššího iránského kopce/sopky Damavandu 5671 m. Na podzim 2016 se mi na něj podařilo úspěšně vystoupit v pohorkách a letos to klaplo i na lyžích. A podařilo se to všem účastníkům K2 SKI MISSION 2017 DAMAVAND 5671: mě, Zbyňkovi a Bydjovi. 

Před Damavandem 

Aklimatizace měla původně proběhnout v lyžařském středisku Tochal přímo nad hlavním městem Iránu - Teheránem. K naší smůle však v neděli i v pondělí byla lanovka v opravě a my se nedostali na kopec. Bez lanovky by to znamenalo zdlouhavý výstup po svých a lyžemi na batozích. Proto jsme se rozhodli rovnou odjet pod Damavand do vesničky Polur. Tam jsme se postupně aklimatizovali a užívali si přátelskou atmosféru s místními i s dalšími skialpinisty převážně z Německa, Rakouska a Švýcarska. 

Damavand

Zvolili jsme trochu jinou taktiku a postupně jsem se ke kopci blížili a pomaličku se tak aklimatizovali. Jednu noc jsme přespali v CAMPu 2 ve výšce 3200 metrů v tzv. „Mešitě“. 

Odtam jsme podnikli i tréninkový výstup do výšky 3900 metrů a parádní odpolední sjezd na měkkém sněhu. Další den jsme už na těžko, vystoupali do CAMPu 3 do tzv. „New Sheltru“ ve výšce 4250 metrů. 

Tam jsme nakonec před vrcholovým dnem strávili dvě noci. 

Den před výstupem jsme chtěli podniknout opět aklimatizační výstup do cca 5000 metrů, ale ten den se nedalo takřka vylézt ani z chaty. Kde mimochodem panuje studený odchov. V jídelně je okolo nuly a na ubikaci vždy něco pod nulou. 

Voda, čaj, PEPSI a případně jídlo se dá koupit přímo na této chatě. PET lahev 1,5 l s pitnou vodou stojí v přepočtu cca 1 EURO. Lepší než rozpouštět sníh. Osvědčil se nám benzínový vařič MSR. 

Summit day 

Ráno budíček ve 4 hodiny. Trochu na punk jsme uvařili přímo na ubikaci, kde jsme byli úplně sami.

Před chatou foukalo a sněžilo, avšak slaběji, než předešlého dne. Rovnou jsme nasadili na lyže haršajzny. Ty jsme si nechali na lyžích až na vrchol. 

Bez nich si výstup umím představit pouze těžko. Postupně se vítr utišil a začalo svítit sluníčko, které nás neopustilo celý den. 

Během celého výstupu cca 1400 vm jsme udělali dvě větší přestávky. Tempo jsme udrželi na 200 vm za hodinu. 

Na vrcholu jsme společně stanuli po poledni. Byla to paráda a měli jsme velikou radost. 

Sjezd nám pak zabral necelou hodinu a byl to skvělý zážitek. Pod sebou jsme měli parádní pistu a okolo na dalších kopcích další výzvy. 

Nakonec jsme na chatě přespali ještě třetí noc a sjezd jsme nechali až na ráno další den, takže jsme stihli ještě navštívit místní lázně a dobře pojíst ve vesničce Abegarm. 

Na večer jsme se přemístili taxíkem z pod Damavandu až do města Karaj za 1,8 mil Rls. 

Odpočinuli si v hotelu a poslední den v Iránu věnovali nákupům, jídlu, kouření dýmky a pití čaje s místními, kteří jsou přátelští a milí. 

 Návštěvu Iránu mohu jenom doporučit. 

Krásné chvíle na horách, na skalách nebo kdekoliv v divočině vám přeje 

Vojtěch Dvořák 

horský vůdce UIAGM